3rd Taizhou International Traditional Wushu Championships 2018

Letos se soutěž pod záštitou mistra Xu Changwena konala ve dnech 18.-19. září. Některé týmy dorazily 2-3 dny předem, aby měly dost času se aklimatizovat a trénovat před soutěží. Ve srovnání s předešlém ročníkem nebyla zahraniční účast tak vysoká, i tak se zúčastnili závodníci z různých koutů světa – Indonésie, USA, Rusko, Velká Británie, Nizozemí, Kuba, Hongkong, Malajsie a ČR. Přihlásila jsem se do dvou kategorií, a to tradiční chen taijiquan a jižní taijiquan. Do poslední chvíle jsem nevěděla jistě, jestli budu startovat, protože mě mistr opět požádal o tlumočení na zahajovací ceremonii a při vyhlašování výsledků.

Mistr se snaží představit tradiční disciplíny, které na jiných soutěžích nejsou příliš obvyklé. Před dvěma lety se mu nepodařilo přesvědčit zastupitele města, aby mu povolili pořádat soutěž v sanda na řece v centru města, a tak se celá  soutěž přesunula do místního bazénu. Bylo to divácky velice lákavé, hlediště bylo téměř plné. Ani letos to Mistr nevzdal, a když se mu nepodařilo dostat leitai do centra města, soutěž v sandě a zahajovací ceremoniál přesunul do městečka Ningxi nedaleko od Taizhou. Městečko s více než tisíciletou historií leží uprostřed kopců porostlých bambusem a řeka, na kterou vystavěli elitami byla průzračně čistá. Nevím, jestli je to tak vždy nebo jestli ji vyčistili kvůli soutěži… 🙂

Akce “Sanda na řece” celou soutěž značně zkomplikovala a zapříčinila značné časové prodlevy. Nicméně, když měl člověk kam si sednout a s kým si povídat, tak to čekání stálo za to. Představení opičího krále, který létal nad řekou, bylo úžasné, a stejně tak děti cvičící formy a aplikace jižního taijiquan pod vedením hlavního trenéra školy Wang Lizhu. Poté následovaly dva profi zápasy sanda – představení pro diváky. Po ukončení nás všechny nahnali do připravených autobusů a odvezli zpět do školy na oběd. Soutěž začínala až po obědě.

Jedeme na soutěž!

Během oběda se nám ztratilo pár zahraničních závodníků, museli jsme na ně čekat, a tak jsme na místo dorazili pozdě. Všichni zmateně pobíhali do chodbách sportovního centra. Cizinci hledali nápisy v angličtině se svými jmény a Číňané zase naháněli cizince, aby se neztratili a dorazili na soutěžní plochu včas. Vyvolávali mě zrovna ve chvíli, když jsem dorazila. Tentokrát jsem se plánovala svědomitě zahřát a připravit, ale nebylo moc času. Do toho mě našla reportérka, která měla po celou akci natáčet mě a Liz. Natáčeli mě při přitahování, ptali se, jak se cítím… no nechtělo se mi s nimi moc mluvit. Jako první jsem nastupovala s chenem. Najednou startovalo 6 závodníků, postavili mě moc doleva, takže jsem neměla šanci se tam vejít, musela jsem ve dvou částech hodně improvizovat, aby se mi povedlo zůstat na ploše a nesrazit se s ostatními. Byla jsem ale se sebou spokojená, neztratila jsem hlavu a poprvé za svou soutěžní kariéru jsem nebyla nervózní. Na soutěže jsem si vždycky vybírala “bezpečné” kombinace, při kterých se nemůže nic moc stát – hlavně žádné skákání a běhání. Tentokrát jsem poprvé sestavu výrazně zrychlila, přidala skoky a i si trochu zaběhala. Po tréninku s Lukášem se mi práce nohou výrazně zlepšila, skoky se odlehčily a cítila jsem se rychlých částech jistější, tak jsem to chtěla vyzkoušet, a povedlo se! Získala jsem první místo. Téměř hned po první kategorii následoval můj druhý start. Nastupovala jsem společně s Liz a její kamarádkou z Kuby, která kromě jižního taijiquan cvičí hlavně nanquan, a bylo to hodně znát. Některé pohyby měla extra pěkné. Cvičila sestavu 66 forem od začátku, první a druhou část. Liz netradičně hned po otevření přešla do gongbu a mám pocit, že začala mixem třetí a čtvrté části. Otevření se mi líbí moc,  takže tím vždy začínám, i když to trvá 25-30 sekund. Stihla jsem první, druhou a polovinu čtvrté části, kterou jsem zakončila svým oblíbeným postojem tygra. I tady se mi nakonec povedlo získat zlato. Měla jsem z toho radost, protože obě Kubánky cvičí jižní styl taijiquan přes osm let.

K večeru mi Mistr zavolal a pozval nás všechny k sobě domů na večeři. Bydlí asi 20 minut chůze od haly v menší vilové osadě. Jeho sedmipatrový dům stál 40 000 000 RMB… V druhém patře podzemí má slavnostní jídelnu s na míru vyrobeným stolem. Ten večer se nás tam sešlo celkem 20. Mezi hosty bylo několik mých bývalých učitelů z SUS, všechni držitelé 9.duanu. Jeden učitel z Pekingské sportovní univerzity, který má na starost sanda, a ostatní byli sponzoři soutěže a Mistrovi přátelé. Po večeři jsme se vrátili do haly, kde pokračoval soutěžní program.  Ruskému týmu mé bývalé spolužačky se podařilo získat téměř všechny medaile. Světe div se… nemají soutěžní ani taiji koberec, a přesto cvičí velice dobře… 😉

Druhý den soutěže

Druhý den nás po snídani odvezli zpět do Ningxi, kde probíhala soutěž v sanda na řece. Seděla jsem s Varyou (Rusko) mezi čestnými hosty, a tak jsem měla čas vyzvědět trochu o tom, jak vypadá trénink v Rusku. Co mě překvapilo nejvíc bylo, že tyhle děcka cvičí přibližně 3x týdně odpoledne po škole. Ti, co se účastní soutěží, cvičí o něco více. Opět se potvrdilo, že nejde ani tak o objem hodin, který se do cvičení vloží a o vybavení, ale o správné tréninkové metody a přístup jak trenéra tak cvičenců.

Sanda na řece byla hodně zajímavá. Jakmile někdo skončil ve vodě, tak dané kolo končilo. A vykoupalo se jich hodně. Problém byl trochu v tom, že někteří borci očividně neuměli plavat a asi z toho měli trochu trauma. Druhou komplikací bylo, že potom platforma hodně klouzala, musela se stále otírat a i rukavice víc klouzaly. Kubánec se nám pak svěřil, že měl také problém z vody vylézt, třebaže plavat umí. Rukavice se mu nacucaly vodou a táhlo ho to ke dnu… celou akcí kromě moderátora provázel učitel Jiang z SUS, můj učitel sandy, a Mistrův bývalý student. Mistrovi to i tak nedalo, často se chopil mikrofonu, povzbuzoval borce a publiku vysvětloval, co se zrovna stalo, kolik získali bodů a podobně. Byl ze soutěže opravdu nadšený. Líbilo se nám to všem, voda přidala hodně na atraktivitě. Most byl daleko, a tak zápasníci po skončení museli brodem přejít řeku, aby se dostali k nám na slavnostní vyhlášení a předání cen. Klukům v těžké váhové kategorie jsem předávala cenu já, ještě z nich kapala voda, když jsem jim potřásala rukou. Ocenění jsem získala i já sama, a to za přínos v oblasti rozvoje a propagace wushu v zahraničí.

Program skončil před obědem a odpoledne nás Místě vzal na výlet do hor v okolí. Provincie Zhejiang má opravdu spoustu krásných míst!

Tato soutěž se koná jednou za dva roky. Už teď se těším, s čím Mistr přijde. Možná už budou i zápasy v býky, kdo ví…

8C945F6F-B8D8-4129-B789-128156EC4006

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s